Svého kouče, Martinu, jsem našla přímo na webových stránkách skolaprozeny.cz. Hledala jsem kouče, který by se věnoval mým tématům, která jsem v té době řešila, a to bylo jídlo, partner, a nízké sebevědomí.
Jsem moc ráda, že se tyto věci, které mně trápily roky, v průběhu několika málo konzultací, dohromady v řádu 2-3 měsíce, jako zázrakem vyřešily.
Na každé koučovací hodině mně Martina neuvěřitelně povzbudila v tom, co jsem za poslední období udělala, dodala energii, povzbuzení a sílu jít dál, že to má smysl.
Moc se mi líbilo, jak dokázala flexibilně reagovat na všechny mé aktuální trápení a hned najít vysvětlení a řešení. Přínosný byl i trénink v praxi, kdy jsme si některé věci natrénovaly a já je pak mohla uvádět v životní praxi.
Dala jsem na všechna doporučení a jednoduchou a efektivní formou se vyřešily nejen věci, které jsem původně chtěla řešit, ale krásně se vyřešily i ty další.
Na Martině oceňuji lidských přístup, pochopení, spoustu lásky, které svým klientům dává a podporu v budování ženského principu. Martinu mohu jako kouče 100% doporučit.
— Káťa B.
Život v zahraničí nieje prechádzka ružovou záhradou ako si mnoho ľudí myslí. Niekedy človek musí obetovať to najcennejšie a jednoducho opustiť rodinu, priateľov to čo človek miloval. Pani Kulichova pri mne stala v tých najťažších chvíľach. Čo musím uznať ako veľké pozitívum je,že napriek veľkej diaľke mi poskytla oporu, podporu, počúvala má. Dávala mi spätnú väzbu a ja som si uvedomila jadro problému s ktorým som už roky zápasila. Veľká vďaka pretože, vďaka Vám pani Kulichovej sa mi otvorili moje zamknuté brány vnútra. Brány mojej sebalasky a sebaúcty. Ďakujem za to, aky máte dar a verím,že svojim profesionálnym a hlavne ľudským prístupom pomôžte stovkám ľudí.
— Veronika
„V loňském roce se můj život změnil výrazně k horšímu, v práci jsem byla nešťastná a vystresovaná, a to se negativně odráželo i v mém osobním životě. U mého přítele diagnostikovali agresivní zhoubný nádor, následovala operace, ozařování, chemoterapie...Byla jsem ze všeho psychicky vyčerpaná. Život jsem neprožívala, ale přežívala. Když jsem navštívila Martinu poprvé, přišla jsem na program emočních rovnic Školy pro ženy. Vůbec jsem nevěděla, co od toho mám očekávat, ani jak to bude probíhat, trochu obavy z neznámého, trochu jsem se za vše i styděla, i tím, že jsem introvert, mi docela dlouho trvalo, než jsem se vůbec odhodlala se přihlásit… Ale říkala jsem si, pomohlo to jiným, proč by to nepomohlo i mně? Nechtěla jsem „skončit“ na antidepresivech, protože jsem v tom neviděla řešení, jenom jakési utlumení a riziko vzniku závislosti na psychofarmakách, což jsem poznala u nejbližších příbuzných. Po první návštěvě u Martiny jsem byla trochu zklamaná, zdálo se mi, že mi to nic nedalo, přestože to bylo setkání milé a příjemné. Až později jsem si dokázala mnoho souvislostí uvědomit, pochopit a pospojovat v hlavě. Neustále jsem se točila v kruhu negativních myšlenek, nezajímalo mne ani to, co mne dříve bavilo a naplňovalo, nedokázala jsem tomu uniknout a situace se stále zhoršovala, neměla jsem chuť žít. Po několika setkáních jsem si postupně uvědomovala spoustu věcí, a to byl začátek pro to, abych postupně zahnala depresivní myšlenky a nahradila je tím, co jsem dávno v mysli pohřbila – své sny, motivaci, radost, své plány. Ještě mne čeká spousta práce na sobě a sebepoznávání, ale je to cesta zajímavá a vnímám ji jako naprosto správnou. Vím a cítím velkou oporu v tom, že kdybych zase někdy ztrácela správný směr, že je tu Martina, že mohu přijet pro radu a povzbuzení, které není jen o popovídání, ale opravdu pomáhá. Martino, děkuji Vám, že jste mne nasměrovala zpět do života.“
— Lenka
