Sedím naproti své klientce, probíhá terapie. V tu chvíli mi položí jednu velmi prostou a přitom pro ní tak složitou otázku: „Kdy už budu dost dobrá?“
Žena je to velmi pracovitá, obětavá, milá, srdečná, ale uvnitř tak moc smutná a prázdná.
Čím to tedy je, že má stále pocit, že není dost dobrá? A pro koho vlastně není dost dobrá?
Pojďme se společně podívat pod pokličku tohoto emočního vzorce.
Na začátek je dobré vědět, že snad každá druhá žena má v sobě zakódovanou tuto nepříjemnou rovnici chování. Má pocit, že je méněcenná, že za to nestojí a že není dost dobrá.
Naše emoční naprogramování vznikají již od velmi útlého věku. Některé už v prenatálním období či pubertě. Pokud se vaše maminka a její maminka a maminka vaší babičky cítily méněcenné, tak se tak můžete cítit i vy. Jsou to nejen geny, tedy DNA, které se dědí z pokolení na pokolení, ale právě i emoční nastavení.
Typický příklad. Může se stát, že v okamžiku, kdy tatínek nedává své dceři najevo lásku a emoce a neukazuje jí, že je pro něj ta nejlepší, pravděpodobně se bude tato žena v dospělosti cítit emočně nenaplněně, bude mít přesně ten pocit, že ať dělá, co dělá, není dost dobrá. Nese si v sobě stále zakódováno, že to tak prostě je. A takovýchto nastavení byste v období dospívání, puberty a prvních lásek našli desítky, né-li stovky.
Co tedy s tím? Kdy už budu dost dobrá?
Je dobré si uvědomit, v jakých emočních podmínkách jste vyrostly. Bylo vám ukázáno, že jste hodny lásky? Byly jste pohlazené a podporované v tom, co děláte? Slýchávaly jste, že jste krásná a šikovná?
Bohužel moc žen toto nezná a proto se často cyklí v nepříjemných pocitech, že se stále musí honit za „dokonalostí“, pracovat, dokud nepadnou a být ty hodné a poslušné holčičky, aby je měli ti ostatní rádi.
Když si uvědomíte, kdy a proč tato nastavení vznikla, můžete s nimi pracovat.
Začněte s úplnými maličkostmi. Pochvalte se za to, že jste si nebo své rodině připravila výborný oběd. Už to je dost dobré! Usmějte se na sebe do zrcadla a v duchu nebo nahlas si řekněte, že za to stojíte. Už to je dost dobré! Až doděláte svou práci, neberte to jako samozřejmost, ale uvědomte si, že jste dost dobré! Než večer ulehnete a usnete, prociťte vděčnost za to, že jste to vše krásně zvládla a že jste prostě dost dobrá!
Základem otočení špatného emočního nastavení „Nejsem dost dobrá“, je prožívat situace a okolnosti, jako byste byla ta nejšikovnější, nejlepší a nejoriginálnější žena na světě. Vyživte sama sebe láskyplnými myšlenkami k sobě (když se tak nestalo v ranném věku) a přestaňte jednou provždy v sobě pěstovat „vnitřní kritičku“, které stejně nebude nikdy nic dost dobré. To byste se mohla usnažit a stejně byste se necítila dobře.
Buďte na sebe tak hodná a vlídná jako k člověku, kterého nejvíc milujete! Ona vám to ta žena, která na vás kouká každé ráno do zrcadla vrátí několikanásobně a vy budete vědět, že jste dost dobrá už jednou provždy. A věřte, že každá jsme dobrá, co dobrá, VÝJIMEČNÁ!
S láskou ke všem dost dobrým ženám!